Jak se jezdí na pohodu
Do Sloupu jsme přijeli trochu dříve. Wrangler Jiříček mi pomohl obstarat koně a pak jsme si řekli, že dáme malý výlet. Objeli jsme si trať a dali malý oběd u Havraních skal. Po návratu jsme potkali Václavu Bidmonovou alias Wendy, kde jinde než u stánku :-) a tam už jsem tak nějak zůstala až do XY hodin a měla xy piv. Prostě jsme si řekli, vždyť je to jenom Zko tak jaký stres. Koni jsem nasypala Muesli Havens Power plus a seno, a tím jsme měli jeden od druhého pokoj až do doby než začla bouřka a musela jsem ho zadekovat. Náladu nám moc nepokazil ani fakt, že se start posunul z 10hod na 8:30. Ráno mě stejně jako vždy vzbudil provoz a sluníčko, takže co. Jen bylo málo času na vyprošťováka-stihla jsem jen dva- a hlavně jsem se před startem nestihla vyvenčit, což jsem začala pociťovat už na 8km. Když jsem ale dojela na 12km, tak jsem si řekla, že už to nemá smysl a že to vydržím. Jenom jsem pak spěchala do veteriny, takže vstup do veteriny už po 2:57.... :-)
Druhé kolo se Sedrikovi pořád ještě chtělo jít, což jsem uvítala. Nakonec jsme ho z větší části odcválali. Do veteriny pak již nebyl žádný spěch, takže jsem Sedrika nejdřív pořádně umyla a pak teprve šla do veteriny. Tepy 44 a téměř samá A mi udělaly ohromnou radost. Sedrik měl tedy zasloužený odpočinek a já zasloužené pivo (bohužel ne točené-to jsem jim pomohla zlikvidovat už ráno:-) a hodinku spánku. Na vyhlášení mě pak udivilo, když jmenovali jednotlivé dvojice a rychlosti a už se dostali přes 14 a my pořád nic. Udělalo mi tedy ohromnou radost, když jsem slyšela Sedrik 4, rychlost 14.9km/h. Je to prostě borec...
Do Třebušína již snad budu mít licenci na Sůvu, tak uvidíme jaká pohoda to bude s ní. S ohledem na pravidla pojedu zas Z, takže "žádný stres" :-)