Paseky 2008 aneb díky bohu za prase
Do Pasek jsme vyrazili již časně ráno, neboť cesta byla dlouhá. V novohradských horách jsme ještě trochu bloudili díky mistrné navigaci wranglera. Ale dojeli sme a po dlouhé rozvaze udělali ohrádku. Sedrik byl celkem v pohodě. Veteriny oproti propozicím naštěstí proběhly již v pátek a tak jsem nemusela mít strach, že budu muset vstávat o hodinu dříve.
Technická porada obsahovala i velmi podrobný profil převýšení trasy, který mě trochu vyděsil. Sice jsme zvyklí na kopce, ale ne na táhlá dlouhá stoupání. Na uklidnění jako obvykle pár piv a spát...
Ráno sme si užili krásný východ slunce a šli na start. Na rozdíl od většiny ostatních s nasedlaným koněm, protože na 70 dovážím bez problémů jen s oblečením a blembákem. Po startu se Sedrikovi ze začátku opět moc nechtělo, pak to ovšem rozjel. První kolo až na zrádný kopec šel celkem v pohodě. Do veteriny jsme šli díky dobré práci wranglerů velmi brzy a předjeli sme tak o dost Kaisera.
Druhé kolo však již nebylo tak pozitivní. Ze začátku se Sedrikovi nechtělo a mě navíc začal šíleně pálit kotník, který se jěště plně nezahojil od zvtnutí. Po slezení z koně jsem sotva lezla, takže jsem raději zůstávala v sedle. Tak jsem si řekla, no co, tak zas dojedem jako obvykle. A taky že jo. Ovšem při počtu dojetí 5 dvojic z deseti je i páté místo obrovský úspěch. No a je to ponaučení, že si mám dávat větší pozor a přestat se všemožně ničit, protože i hloupé malé poškození kotníkových vazů je po 50km na koni znát.
Na závěr chci moc poděkovat svým trpělivým wranglerům, kteří to se mnou neměli lehké, neboť byli na závodech defacto poprvé. A taky pořadatelům a rozhodčím za pěkný zážitek a za moc pěkné ceny.