Třebušín 7.6.2008
13. 6. 2008
Po neúspěšným přípravách na závody v Rakvicích, kde nám z teamu onemocnělo nejdřív auto a pak i Sedrik a tak jsem jela nakonec jako support Salem s Václavou, jsme konečně odstartovali. Před Třebušínem Sedrik bydlel téměř měsíc v Dolní nové vsi v Lázních bělohrad a o víkendech chodil zdejší kopečky. Celkem tam za tři týdny nachodil přes 200km v kopcích, průměrnou rychlostí ze začátku kolem 10, ke konci na 12km/h. Nejvíc sme jezdili trasu Podzvičinské stezky, takže jí známe už nazpaměť.
To by to ovšem nebyl Sedrik, aby zas něco nevyvedl. Nějak se mu podařilo narazit si ocas zespodu, takže měl k ránu zadek od krve. A to bych to nebyla já, abych z toho nebyla mírně hysterická. Takže jsem oběhla všechny co by o tom mohli něco vědět, a nakonec jsem probudila i veterináře a jestliže to je normální. Když mě ujistil i MVDr Dvořák, že pokud by to bylo vážné, tak by to bylo znát i na celkovém stavu, rozhodla jsem se, že to tedy zkusím :-) Kromě toho stihnul hned dvakrát utéct, ale z toho už si nic nedělám, on na mě vždycky někde blízko počká.
No ne že by koniny vyváděl jen Sedrik. Já zas pro změnu zapomínala na kartičky. Snad se to někdy naučím.
První kolo šlo hladce. Sedrik šel sám, ani jsem nemusela pobízet. Chvilkama koukal sice dozadu, zda nám nechybí Lipan. Uteklo to tak rychle. Dojeli jsme všichni společně. Bohužel jsem ale před veterinou špatně změřila tep, takže měl 60 a museli jsme jít napodruhé. Stejně tak Jitka Schovánková s Lipanem. Takže do druhého kola jsme jeli společně. To se oběma koníkům moc nechtělo. Sedrik měl sice chvilkama tendence zrychlovat, když viděl v dáli před sebou zbytek koní, ale jakmile se ztratili, už se mu nechtělo. Ke konci navíc ztuhnul, nejspíš proto, že se o pauze nevyčůral. Do třetího kola tenhle problém naštěstí už odstranil a tak šel zas o poznání lépe. Celkem jsem byla s jeho výkonem spokojená, rychlost sice nebyla taková, jakou jsem si představovala, ale zase šel většinu času bez pobízení.